Válka nemá ženskou tvář

To chci

Běloruská autorka Světlana Alexijevičová jezdila čtyři roky po Sovětském svazu a setkávala se s ženami, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Hovořila s dělostřelkyněmi, spojařkami, tankistkami, letkyněmi, zdravotními sestrami, partyzánkami... Z jejich vzpomínek vytvořila velmi osobité, často až otřesně působící literární dílo, výrazné protiválečné varování. Proud vzpomínek působí hluboce lidsky, autenticky, vyhýbá se zbytečnému patosu a velkým slovům. Šestnáctileté dívky se učí zabíjet – a přitom pláčou, že už tři dny neviděly mámu. Ani návrat do mírového života není lehký, mnohé ve válce ztratily svou ženskost, zešedivěly, v noci se probouzejí hrůzou – a jsou to dvacetileté dívky, které mají všechno před sebou – lásku, manželství, děti... … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor

Svjatlana Aljaksandrauna Aleksijevič, 1948-

Další autoři

Libor Dvořák, 1948-

Typ dokumentu

Knihy

Fyzický popis

332 stran ; 22 cm

Vydáno

Příbram : Pistorius & Olšanská 2018

Vydání

Druhé vydání

Témata

autobiografické vzpomínky > rozhovory > ženy > 2. světová válka > ozbrojené síly > Sovětský svaz > ruská literatura

rozhovory

autobiografické vzpomínky

rusky psané prózy

interviews

autobiographical reminiscences

prose in Russian

ISBN

978-80-7579-021-7