Válka nemá ženskou tvář

To chci

Během druhé světové války bojoval v řadách Rudé armády přibližně milión žen, jejichž role a zkušenosti zůstaly prakticky neznámé. A právě o nich vypovídá knižní prvotinou pozdější laureátky Nobelovy ceny Válka nemá ženskou tvář. Světlana Alexijevičová, tehdy třicetiletá, při jejím psaní poprvé použila žánr, který ji později proslavil a o němž někteří kritici hovoří jako o „románu hlasů“, poprvé zde sestavila text z autentických úryvků rozhovorů, jež vedla se svými hrdinkami. Autorka po čtyři roky jezdila s magnetofonem po Sovětském svazu a hovořila se stovkami žen, které bojovaly ve Velké vlastenecké válce. Všechny se přihlásily do Rudé armády dobrovolně a většina z nich ve velmi mladém věku šestnácti, sedmnácti let. Mozaika jejich vzpomínek ukazuje nehrdinskou stranu války, vypráví o špíně, zimě, hladu, sexuálním násilí, o utrpení a všudypřítomném stínu smrti. Je nepatetická, hluboce lidská a vydává působivé protiválečné svědectví. … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor

Svjatlana Aljaksandraǔna Aleksìjevìč, 1948-

Další autoři

Libor Dvořák, 1948-

Typ dokumentu

Knihy

Fyzický popis

332 stran

Vydáno

Příbram : Pistorius & Olšanská, 2018

Vydání

Druhé vydání

Témata

příběhy o ženách > autobiografické příběhy > vzpomínky > Velká vlastenecká válka > 2. světová válka > vojáci > dějiny > Rusko > Sovětský svaz > 1939-1945 > rozhovory

ISBN

978-80-7579-021-7