Vyhnání Gerty Schnirch

To chci

Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi "odsunuta"společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Gerta se vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. … celý popis

Podrobná bibliografie

Hlavní autor

Kateřina Tučková, 1980-

Typ dokumentu

Knihy

Fyzický popis

413 stran

Vydáno

Brno : Host, 2009

Vydání

1. vyd

Témata

historické romány

české romány

ISBN

9788072943159

Citace/reference

Román zachycuje pohnutý osud titulní hrdinky, Brňanky z česko-německé rodiny. Ústřední příběh Gerty Schnirch spočívá především v líčení hrůzyplných zážitků těsně po skončení druhé světové války, zážitků, které připomínají děsivou noční můru. V noci z 30. na 31. května, tedy na svátek Božího těla, podstoupil několikatisícový průvod děsivou cestu k Pohořelicím. Pokud účastníci tohoto pochodu smrti nebyli zastřeleni, ubiti, nezemřeli vyčerpáním či na epidemii tyfu nebo úplavice, pokračovali většinou za hranice do Rakouska, kde je ovšem o mnoho lepší podmínky nečekaly, a rovněž tam se počet obětí počítal na stovky. Protagonistku Gertu Schnirch, mladou svobodnou ženu, která byla vyhnána i s malou dceruškou Barborou, potkal poněkud jiný osud. S několika podobně postiženými ženami nalezla dočasný azyl ve vesnici Perná pod Pálavskými vrchy, kde se jich ujal dobrosrdečný sedlák Hubert Šenk a prozatímní domov nalezly u starousedlé Němky Zipfelové. Zásluhou Karla, za války svého milostného přítele a nyní komunistického aparátčíka, se Gerta s Barborkou dostane zpět do vysněného Brna. Vzápětí město však téměř nepoznává, neboť jeho šeď, proluky po vybombardovaných domech a odpuzující nová zástavba naprosto odporují jejím vzpomínkám i představám. Když navíc Karel záhadně zmizí poté, co se nemístně zajímal o skutečný počet obětí pohořelického pochodu, přijde hrdinka o kloudné životní podmínky a dostává se do naprosté izolace, jež se prohloubí Barbořiným odchodem z domu. Jako by ji život v poválečném Československu pronásledoval nejrůznějšími příkořími za to, že se nenechala odsunout fyzicky; proto musí trpět alespoň sociálně a duševně. Považuje svůj život za prohru, je zaměstnána na ponižujícím pracovním místě, kde dostává bídný plat, navíc krácený státními odvody, dcera jí nerozumí. Přitom na sklonku války, kdy byla tak blízko k sebevraždě a tak daleko k přežití, se snažila Gerta zachránit svůj život právě pro ni, pro svoji dceru. Po srpnové okupaci Gerta nedovede pochopit, že Češi nejsou schopni postavit se spřáteleným vojskům byť symbolicky a má hrůzu z toho, že události se budou opakovat. Ona, která se snažila celý život v sobě udusit cokoliv německého, aby nevyčnívala z řady a nedráždila své okolí, se náhle začne Čecháčkům posmívat a sklidí tím od zetě jen tím větší nepochopení. Po dalším ponížení, které Gertu v podobě normalizace potká, se jí přece jen dostává jisté satisfakce a těsně před smrtí se s ní dcera usmíří a snad ji i pochopí....